Povídka: 14 Díl

13. února 2010 v 22:59 | MilSs*
"Promiň." Řekla. Otočila jsem se a tam stála Victoria Bernerová. Oči jsem měla určitě vytřeštěné. "To nebyl sen?!" Zavrtěla hlavou. "Brácha se trápí. Myslí si, že udělal správnou věc, ale ne. I ty se evidentně trápíš." Při těch slovech jsem cítila, jak jsem zčervenala. Oči už jsem neměla tak vytřeštěné, jako smutné.

"A co udělal?" Zeptala jsem se. "To ti poví sám, pojď:" Řekla a zatahala mě za ruku, že mi ji málem utrhla. "Au." Zajíkla jsem a ona ruku hned pustila. "Promiň, nejsem zvyklá. Jdeme?" Tak nejdřív sem příjde a pak chce abych s ní někam šla. "A kam?" Zakoulela očima. "No přece k nám!" Moje oči se zase drali ven udivením. "K vám?" Přikývla. "Počkej" Řekla jsem a podívala se na svou ruku. Štípnutí zabolelo, ale nic se nestalo. Nespím, snad. "Prosím tě, pojď." Řekla a usmála se. Asi pochopila, že se chci ujistit, jestli se mi to náhodou nezdá. "Dobře." Vyrazili jsme od lavičky k lesu. Chvíli jsme šli. Victoria šla přede mnou moc rychle. "Jejda, ty jsi ale pomalá." Řekla. Po chvíli už to nevydržela, chvíli vyčkala, pak mě popadla a běžela. Zavřela jsem oči. "Jak to děláte, že běžíte všichni tak rychle?" Zastavila se a podívala se mým směrem. "Ty už jsi někdy viděla Davida běžet?" Přikývla jsem. "Myslel si že spím." Zavrčela. "Nikdy si nedá pozor." Odsekla a já se musela pousmát. "No na rozdíl od tebe, si alespoň myslel, že o tom nevím." Mrknutím oka ke mně otočila hlavu. Zavrčela. Pak se narovnala. Dívala se na mě výhružným pohledem. Šel z ní strach. "Řekla jsem něco?" Zeptala jsem se rozechvělým hlasem. "Myslím, že ani nevíš, co jsi právě teď řekla." Znovu hluboce ravrčela. Nechápu jak to udělala. Vrčela, jak lovící pes. Potichu, ale výhružně. "Jak to děláš?" Udiveně pozvedla obočí. "A co jako?" Zmateně se mě zeptala. "No to vrčení." Pokrčila jsem rameny. "To je jedno." Uviděla jsem jak jsou její oči plné zloby. Najednou začali měnit barvu v červenou. "Panebože! Co to máš s očima?!" Vykřikla jsem a ustoupila o krok dozadu. "Do háje!" Vyjekla a byla pryč. Sedla jsem si do trávy. Už jsem se do té ruky kousla, abych se konečně probudila. Nic. Začalo se stmívat. Já si lehla a zavřela oči. Byl tu les a oceán vedle sebe. Já stála na tyči, která je dělila. Na jedné straně tyče. Na oceánové straně byla matka. Usmívala se. Na druhé byl David. Mračil se, ale ne výhružně. Spíše utrápeně. Měla jsem po té tyči jít. Bylo jasné, že jednou spadnu, ale kam? Buď k Lee, a nebo k.. Davidovi. Vyšla jsem. Šla jsem po tyči, která byla vysoko. Kývala se, nadskakovala a já měla vážně strach. Šla jsem po ní. Nechtěla jsem si vybrat stranu. Chtěla jsem jít. Tyč se najednou prohoupla a já nadskočila. Padala jsem. Někdo mě chytil. Byl tvrdý a studený. Vzhlédla jsem. Jeho modrozelené oči se na mě dívaly. Byl to David. Spadla jsem na Davidovu stranu.
Otevřela jsem oči. Rozhlédla se. Bylo už světlo. Slunce však zase nesvítilo. Byla zima a ucítila jsem zvláštní dusno. Určitě bude pršet. Sedla jsem si a promnula oči. Vistoria se dívala na oceán skulinou mezi stromy. "Proč si odešla?" Zeptala jsem se a objala si kolena. "To ti.. nemůžu říct." Zavrtěla hlavou, ale neohlédla se. "Proč?" Uslyšela jsem zase to zvláštní vrčení. "Ty tvoje otázky mi jednou způsobí to, že se zkrátka neudržím." Řekla a pohlédla na mě. Vyděšeně jsem se jí podívala do očí. Byly krvavě rudé. "Nezírej tak!" Řekla a znovu se podívala do oceánu. "Půjdeme." Řekla ještě a vstala. Znovu mě chytla a běžela se mnou. Tentokrát jsem oči nezavřela. Všechno se kolem jenom míjelo. Byla to neuvěřitelná rychlost. Nakonec jsem je zavřela. Všechno se kolem nás odehrávalo tak rychle, že mě z toho začali bolet. Povzdechla jsem si. Hlavně že ho uvidím.
Asi jsme doběhly, protože jsem ucítila, jak mě Victoria pokládá na zem. Otevřela jsem oči a už je nezavřela. Přede mnou byl krásný dům. Byl oranžový a střechu měl plochou. Před ním byla krásná zahrada. Nic zvadlého. Ani ve filmech bych takovou nenašla. Vzadu jsem uvidělá něco modrého, asi bazén. A všude, opravdu všude byly okna. "To je vaše?" Přikývla. "Jo. Pojď." Řekla a zse mě vzala za ruku. Tentokrát jsem šla. "Victorie, co jsi to udělala?!" Uslyšela jsem za dveřmi, kde mě nechala čekat. "Víš co to může znamenat? Pro nás všechny?" Chvíli bylo ticho. "Skočila z útesu. Myslíž, že jsem jí mohla nechat ať to udělá znovu?" Uslyšela jsem rénu a cukla jsem s sebou. "Cože? Ona to zase udělala?" Tentokrát už jsem ten hlas poznala. "Chtěla se zabít." Řeka Victoria. " Ale, proč?" Css. On se ještě ptá. Tak tohle mě vážně naštvalo. Chtěla jsem na něj začít řvát, ale pak jsem si uvědomila, kde jsem a svůj vztek potlačila. "Ty se ptáš proč? Kvůli tobě! Ty si jí tam nechal jako kus hadru a pak se ptáš proč? Trochu přemýšej sakra!" Ztuhla jsem. To jsem chtěla říct já. "Ten hadr sis mohla nechat." Řekl. A dál už bylo ticho. Co by na to asi řekl mě, to by mě teda zajímalo. "No a teď co? Necháš jí tam sedět?" Uslyšela jsem po dlouhé době Victorii. "Samozřejmě že ne. Pojede domů." Řekl. Domů? Ani ho neuvidím? Ne, prosím. Jen to ne. "Na to je trochu pozdě. Musí tu být s námi. Je to riskantní." Znervózněla jsem. "Ona by nic neřekla." Uslyšela jsem smích. "Tím si nejsem jistá. Viděla mě." Ji? "Cože?" Ztuhla jsem. "Teda spíš moje oči. Ty nové čočky jsem trochu přecenila." Zase bylo chvíli ticho. "Tak te´d už je to jasné. Říkalas to tátovi, říkala jsi to vůbec nikomu?" Bylo ticho. "Ne. Zatím." Najednou jsem ucítila neznámou vůni. Otočila jsem se a za mnou byla jakási žena, která měla blond vlasy a mračila se. "Kdo jsi?" Zeptala se. "Rosalie." Řekla jsem rozechvělým hlasem, když jsem viděla další barvu očí. Růžovou. "A co tady děláš?" Řekla a zavrčela. Podívala jsem se do země. Nechtěla jsem to vidět. "Nevím. Victoria.." Zavrčela. "Victoria?! Kde je?" Ukázala jsem ke dveřím. Usoudila jsem, že tahle zvláštní paní bude paní Bernerová. Davidova matka. Přišla ke dveřím a otevřela je. "Může mi někdo vysvětlit. Co tady dělá ten člověk?" Řekla a ve mně projel mráz. Člověk? Jako kdyby oni nebyli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | 13. února 2010 v 23:07 | Reagovat

Pozvánka ke čtení romantické e-knihy na pokračování a hlavně pro dívky

http://rafaelovaskola.blog.cz/rubrika/kapitoly

2 krb krb | Web | 13. února 2010 v 23:08 | Reagovat

Ahoj, u mě na blogu je takový článek o kouření. Zajímá mě tvůj názor na kouření. Tak se kdyžtak koukni a hlasuj prosím v anketě :)

3 Lollipop → Aff Lollipop → Aff | Web | 14. února 2010 v 9:39 | Reagovat

Ahoj, jsme etě affs? Sis mě vůbec nepřidala.. Tak mi napiš na blog. Dík

4 Millie BreakMyHeart Millie BreakMyHeart | Web | 14. února 2010 v 10:43 | Reagovat

drsně ty fakt drsný to je haha :D:D upa se toho nemůžu nabažit už se těšímna druhý dílek :D btw se mám fajně samozřejmě a co ty ?:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.