Povídka: 12 Díl

13. února 2010 v 13:29 | MilSs*
Nový Život

Nemohla jsem usnout. A pak jsem ucítila ten studený a zvláštní závan. Můj pokoj se rozmazal. Otevřela jsem oči. Noha mě nebolela. Zamračila jsem se. Kolik je hodin? Zvedla jsem budík z poličky a podívala se. Ztuhla jsem, protože jsem uviděla datum. 18:24 a téměř o měsíc vzadu.

Byl..byl to jen sen? Celé, doopravdy to byl celé jenom sen? Takže, David neexistuje? "Nee!" Zařvala jsem a ucítila smutek, bolest a zmatek. To nejde. To nemůže. To nesmí! Uslyšela jsem telefon. Chvíli jsem čekala a pak jej zvedla. "Ahoj Rose." To není možný, to nemůže být… "Ahoj, co potřebuješ?" Ucítila jsem krátkou pauzu. "Máš divnej tón." Řekl. Pořád jsem byla v šoku, byl to ten telefonát, co mi naposledy volal. Kdy mi volal Johny. "Nevím, proč?" Uslyšela jsem, jak se zhluboka nadechl. "Chtěl jsem.." Nenechala jsem ho to doříct. " Se se mnou rozejít?" Zamračila jsem se. "Cože?" Udiveně jsem se posadila. "Promiň, co jsi chtěl?" Znovu se nadechl. "Chtěl jsem se tě na něco zeptat, ale ty asi nechceš." Nechápala jsem to. "No, chci." Chvíli mlčel. "Můžu tě dnes vyzvednout?" Podívala jsem se na hodiny. "Dobře." Čekala jsem přede dveřmi. "Ahoj." Řekl a chtěl mě políbit. "Promiň, dnes ne. Měla jsem zvláštní sen a ještě jsem se nevzpamatovala." Řekla jsem a ucítila slzu na mé tváři. Ustaraně se na mě podíval. "Chceš se svěřit?" Zeptal se, ale já zavrtěla hlavou. Tohle nešlo. "Promiň." Podívala jsem se do země. "Co jsi chtěl?" Usmál se. "Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by jsi se mnou nejela na týden na hory." Řekl. Podívala jsem se na něj. "Na hory? Jako na lyže?" To mě pobavilo. Moc dobře věděl, že na lyžích neumím. "Na hory, ale na snowboard." Řekl. Usmála jsem se. Nuceně, ale přece. Musela jsem se vrátit do mého starého života beze změn. Bez Davida. Když jsem si představila jeho krásnou tvář chtělo se mi brečet. "A kam pojedeme?" Jeho oči se rozzářili. "Takže souhlasíš?" Přikývla jsem. "No chtěl jsem na Aljašku. Něco vážně studeného a zajímavého." Zazubil se. "Studeného a zajímavého?" Řekla jsem a zase si vzpomněla. Ten sen byl pro mě jako jed, který se vám dostane do těla a nejde ven. Ubližuje vám, ale nezabíjí. A když ho chcete dát pryč, může to nést špatné následky. "Jo, ä prý jsou tam dobré kurzy." Vrátila jsem se zpět. "Tak jo. Těším se, kdy vyrazíme?" Pokrčil rameny. "Zítra?" Souhlasila jsem. Na Aljašce určitě příjdu na jiné myšlenky. Doufám, že i ten nejhorší jed se dá nevnímat.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ÁjInKa :] ÁjInKa :] | Web | 13. února 2010 v 13:33 | Reagovat

ahoj prosím nechces do souteze http://lollipop-girl.blog.cz/1002/competion-models-2010 já vím že tě to otravuje ty blbé reklamy jako je tahle a dalsi ae pls :DD kdyztak si precti o co ide v tom článku :]])

2 Millie BreakMyHeart Millie BreakMyHeart | Web | 13. února 2010 v 13:33 | Reagovat

coooooooooo? no ty kokos tak to jemazec a tyk krátký jo?:D já tě bacím fakt ale krása x)

3 Janča Janča | Web | 13. února 2010 v 13:34 | Reagovat

Ahoj,na mém blogu je SonB...jestli chceš ,tak se přihlas(odkaz najdeš pod záhlavím...)
Pááá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.