Povídka: 15 Díl

14. února 2010 v 12:09 | MilSs*
"Tak vysvětlí mi to někdo, nebo ne?" Řekla a dívala se do pokoje. Uviděla jsem, jak hněv v jejích očích stupňoval. Zatřásla jsem se. Opravdu jsem se bála. Nevím co byli, proč byli a proč jsem tady já a proč se na mě zlobí. Prostě stále samá proč. Kousla jsem se do rtu. Určitě všichni viděli jak se třesu. Snažila jsem se uklidnit, marně.

"Mami nech toho, vždyť je úplně vystrašená!" Uslyšela jsem další hlas za mnou. Okamžitě jsem se otočila. Stáli tam další čtyři osoby. Poznala jsem tři, byli to ti noví z naší školy. Zrzka a dva kluci. Čtvrtý však vypadal o trochu starší, ale při tom mladý. Určitě jejich otec. Škubla jsem s sebou. Můj strach nade mnou vyhrál, jelikož jsem uviděla jejich tváře. Přesněji oči. Byli tak, různé. Ve škole to byly asi jen kontaktní čočky, protože to, co jsem viděla teď se nedalo popsat. Zírala jsem z jednoho na druhého. Seděla jsem tam tak sama, jako kdybych byla obklíčená. Strach se mě podruhé zmocnil, to už jsem však nevydržela a omdlela jsem. Znovu jsem přicházela k sobě. Zamrkala jsem a pomalu otevřela oči. Rozhlédla jsem se, nikdo tu nebyl. Ležela jsem na posteli. Znovu jsem se rozhlédla. Byla jsem v cizím pokoji. Byl prostorný a moderně vybavený. Připadala jsem si jako ve filmovém pokoji, kde je vše perfektně uklizené. Nábytek sladěný a barvy také. Posadila jsem se na kraj postele, která byla měkká a docela velká. Samozřejmě pečlivě ustlaná. Všude kolem byly květiny, takže pokoj byl krásně svěží. Jedna věc mě však uchvátila nejvíce. Okno. Bylo přes celou zeď a bylo jako obrazovka televize. Ukazovalo výhled na celý les. Viděla jsem i oceán. Mohla jsem se tím obrazem kochat snad celé dny. Uviděla jsem, že slunce opět nesvítí. Povzdechla jsem si rozhlédla se kolem. Co tady vlastně dělám? Vstala jsem. A kde jsou všichni? Došla jsem ke dveřím a otevřela je. Pomalu jsem se rozhlédla po chodbě. Nikde nikdo nebyl. Vykročila jsem a pečlivě dveře zavřela. Došla jsem na konec chodby, která byla dlouhá a úzká. Na stěnách visely různé obrazy. Pozorně jsem si je prohlížela. Byla tam jejich rodina. Jeden obraz mě uchvátil. Obraz, který byl namalovám v roce 1764. Bylo to zvláštní, protože tam byl David, jejich otec a matka. Asi nějaká fotomontáž. Nebylo možné, aby žili v takovém roce. Šla jsem dál. Další obraz, který mě zaujal byl z roku 1858. Další zvláštní letopočet. Museli být opravdu dobří malíři. Takhle si vymýšlet, ale je to zajímavé a docela originální. Malovat se v jiných letopočtech, než žijí. "Ty už nespíš?" Uslyšela jsem. Otočila jsem a uviděla Davida. "Promiň, nechtěla jsem." Zavrtěl hlavou. "Na tom už nezáleží." Řekl a já se na něj pozorně podívala. Uviděla jsem v jeho očích, radost? Ano, radost. "Jste dobří malíři že?" Zeptala jsem se nakonec. Udiveně na mě pohlédl. "Malíři?" Přikývla jsem a ukázala kolem sebe na různé obrazy. "Aha. No ani ne. To maloval někdo jiný, ale Tina je v tom docela dobrá." Přikývla jsem a ještě jednou jsem pohlédla na obraz z roku 1764. "Jak vás napadlo udělat si obrazy z jiného roku?" Podíval se do země, nechápala jsem to. "No, je to trochu složitější, než si myslíš." Řekl a podíval semi do očí. "Aha." Řekla jsem potichu. Ucítila jsem, že ucukl a podíval se za mě. Jeho oči se najednou vystrašily. Podívala jsem se také. Byli tam jeho rodiče. Stáli a mračili se. Bylo to zlé, to jsem poznala. Ucítila jsem, jak mi mráz přejel po zádech a znovu jsem se otřásla. "Zase jí děsíte." Řekl a já na něj pohlédla. Něl pravdu. Vždy když přišli, naháněli hrůzu. "To se omlouvám." Řekl jeho otec a usmál se. "Nezlobíme se na tebe, jen na Davida a Victorii." Povytáhla jsem obočí. Na Davida a Victorii. Takže mě nic nehrozí? Jakoby poznali co si myslím a usmáli se, rychle se však podívali zpět. Na Davida. "Můžeme si promluvit?" Řekli a já jsem ohlédla. Oči měl sklopené. "Samozřejmě." Řekl a naznačil mi ať tu počkám. Povzdechla jsem si, když jsem je viděla odcházet do pokoje, ze kterého jsem vyšla. Došla jsem na konec chodby do kulaté místnůstky s velkým oknem. Uviděla jsem pohovku. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si můžu sednout. Stála jsem a dívala se jejím směrem, pak jsem se ohlédla kolem. Nikoho jsem neviděla, tak jsem si šla sednout. Dívala jsem se z okna. Výhled byl vážně krásný. Viděla jsem na poměrně malou louku v lese. Připomněla mi, jak jsem hledala útes. A jak jsem jej nakonec našla. Zavřela jsem oči a vzpomínala. Uviděla jsem jak se ke mně přibližuje moře, jak si se mnou hraje. Jak rozbouřené vlny narážejí do skalisek a berou mě s sebou. Vzpomněla jsem si na pocit, kdy jsem měla vodu v ústech. Polkla jsem, byl to nepříjemný pocit. Najednou mi něco nesedělo. Byla jsem tak daleko od břehu a nemohla jsem plavat. Jak se stalo to, že jsem se neutopila? V duchu jsem se zamračila. Někdo mě musel vytáhnout. Najednou jsem si vzpomněla na Victoriina slova. "Skočila z útesu. Myslíš, že jsem jí mohla nechat ať to udělá znovu?" No samozřejmě. To ona mě vytáhla. Můj pokus by se podařil, ale díky ní tomu bylo naopak. Možná, že bych jí za to měla být vděčná, ale nejsem. Chtěla jsem to skončit, ale jak by na tom pak byla Lea? Zavrtěla jsem hlavou. Možná bych jí opravdu měla být vděčná. Najednou jsem si vzpomněla ještě na něco. Měla jsem dnes jet s Johnym na hory. Proboha. Určitě už to řekl Lee a ona mě určitě hledá. Je schopná si najmout i celé město, aby mě našla. Myslím, že jestli se vrátím domů, bude to velice složité. "Rose, pojď sem prosím tě." Uslyšela jsem a cukla sebou. Otevřela jsem oči a musela se svých myšlenek vzdát. Otočila jsem se sěmrem, ze kterého hlas vycházel. Vstala jsem a došla k Davidovi. "Ano?" Řekla jsem. Chvíli se díval do země a pak se trochu zamračil. "Proč jsi skákala?" Hned jsem se napjala a do mě se navalil vztek. Vzpomněla jsem si na rozhovor mezi Victorií a Davidem. "To myslíš vážně?" Řekla jsem mu a podívala se mu do očí. Uviděla jsem v nich lítost a hlavně zmatek. "No, myslím to vážně." Řekl. Moje zuřivost překročila meze. Nadechla jsem se abych se uklidnila, ale nešlo to. "Tak to je skvělý. Odejdeš, vrátíš čas, nebo co jsi to vůbec udělal. Já jak hloupá si myslela že se mi to celé jen zdálo. Myslela jsem že neexistuješ. Nechtěla jsem žít s pocitem,, že.. že už nejsi! Najednou se vedle mě zjeví Victoria a dotáhne mě sem. A ty existuješ. Nechápu to a mám sto chutí tam skočit zase! A ty se mě teď zeptáš proč jsem skočila. Měl by jsi trochu víc přemýšlet. Každému by to došlo!" Řekla jsem na jeden dech a otočila se. Ucítila jsem jak se mi valí do očí slzy. Nechtěla jsem aby to viděl. Všechno jsem mu řekla, teda většinu. Hlavně hodně zkráceně. Kdybych to vyprávěla celé, rozbrečela bych se v půlce proslovu. Utřela jsem si slzy, které jsem měla na tváři a vešla do kulaté místnosti. Podívala jsem se do okna. Najednou jsem ucítila něco neobvyklého. Ucítila jsem teplo slunečních paprsků., ucítila jsem něco, co se stává málo kdy. Radost. Usmála sem se. Pak jsem se zamračila a otočila hlavu směrem k Davidovi. "Nic mi neřekneš?" Podíval se do země. "Není co říct." Tak v tom měl úplnou pravdu, ale musela jsem uznat, že když jsem všechen ten smutek vyklopila, bylo mi líp. "Jen prosím, už nikdy.. nikdy neskákej." Řekl a odešel. Podívala jsem se za ním. Chvíli jsem stála a přemýšlela a pak se vydala jeho směrem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lollipop-girl lollipop-girl | 14. února 2010 v 12:12 | Reagovat

ahoj ^^ předem se tě chci zeptat jestli by ses nepřipojila do soutěže MODELS 2010..je to o hlasování a vím že tyhle soutěže všichni nesnáší ale jde o super ceny ^^ wrr... přečti si to tady: http://lollipop-girl.blog.cz/1002/competion-models-2010  a kdyžtak to vyplň prosím :] jo a hezkého valentýna,pokud ho slavíš :D [já ne]

2 ^^Lady~Bella^^ ^^Lady~Bella^^ | Web | 14. února 2010 v 12:13 | Reagovat

Happy Valentines day ^^

3 Dada Dada | Web | 14. února 2010 v 12:14 | Reagovat

Ahoj, mám nový blog-úplně první. Byla bych ráda kdyby jsi ho navštívila. Promin, že otravuju ale nemohla jsem is pomoct. ☺

4 mimasims2 mimasims2 | Web | 14. února 2010 v 12:15 | Reagovat

Ahoj maš moc kraasny blog!!..plis mrkneš na ten moj??.a zapoj sa plis plis do rekordu v koemtnoch dik pa

5 adka:) adka:) | Web | 14. února 2010 v 12:17 | Reagovat

ahojky u mňa je bleskovka možeš získat pekne diplomy:)

6 koralkyprodej koralkyprodej | Web | 14. února 2010 v 12:18 | Reagovat

Přidej se na facebook do skupiny více v menu na mích stránkách mooc tě prosím :)

7 Silmenel Silmenel | Web | 14. února 2010 v 12:32 | Reagovat

Píšeš moc pěkně. :-) Jen mi trošku vadí a nejsem schopná to moc strávit, že text nečleníš na odstavce. Určitě by se pak v něm čtenář lépe vyznal. Jinak psaní zdar! :-)

8 Millie BreakMyHeart Millie BreakMyHeart | Web | 14. února 2010 v 12:40 | Reagovat

vau krásnýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý jako vždycky dokonalý co víc psát že?:D

9 Miss.Lilly - tvoje Aff♥ Miss.Lilly - tvoje Aff♥ | Web | 30. března 2010 v 18:06 | Reagovat

Pěkný, přečetla jsem všech 15 dílů, ale něco mi to trochu připomíná nečetla jsi náhodou Stmívání? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.