Povídka: 5.Díl

10. února 2010 v 0:05 | MilSs*
Nový Život

Otevřela jsem oči. Chvíli mi trvalo než jsem poznala, že jsem v ředitelně. Co tu dělám? "Ahoj Rose. Už jsme o tebe měli strach, ale pan doktor nám řekl, že to bude v pořádku." Usmála se na mě paní učitelka. "Doktor, cože prosím?" Zavrtěla jsem hlavou. "Ach ano, možná sis to ani neuvědomila, ale zničeho nic jsi omdlela. Tak jsme zavolali doktora." Ztuhla jsem. Omdlela? Ach jo, to bude trapas. "A jak dlouho už to je?" Zeptala jsem se. "No přišla jsi o dvě vyučovací hodiny." Usmála se. "Ale myslím, že by sis měla ještě chvíli odpočinout, chceš jít domů?" Domů? "Ne to je v pořádku, vrátím se do vyučování." Musela jsem ho ještě vidět! Ty oči. "Jak myslíš." Řekla trochu ustaraně a potom pokrčila rameny a šla si sednout ke stolu.

"Je teď přestávka?" Zeptala jsem se. "Ano je. Můžeš jít." Usmála se a znovu se pustila do psaní. Zvedla jsem se a došla až ke dveřím. "Na shledanou" Řekla jsem a vyšla ven. "Ahoj Rose! Už jsme si o tebe dělali starost!" Podívala se na mě moje spolužačka Kate za zády s polovičkou mé třídy. "Proč jsi omdlela? Mysleli jsme že jsi mrtvá. Všichni!" Ztuhla jsem nad slovem mrtvá. Vzpomněla jsem si na ten večer. "Já ani nevím." Zalhala jsem. "to je zvláštní. Tak pojď" Vzala mě za rameno a chtěla mě vzít do třídy. "To je v pohodě. Zvládnu to sama. Dík." Snažila jsem se být milá. Nestávalo se moc často, že by si mě někdo všímal. Vešla jsem do třídy a začala ji očima prohledávat. Zastavila jsem je na místě na kterém jsem chtěla, tam kde stál on. Důvod, kvůli kterému si všichni mysleli že jsem mrtvá. Nad tou myšlenkou jsem se musela pousmát.. Jak o mě měli všichni starost. Najednou. Vtom se na mě podíval a můj úsměv byl pryč. Ano, skutečně to byl on. Chvíli jsme se sobě dívali do očí. Já přemýšlela na co asi myslí. Naše pohledy přerušilo náhlé zvonění. Povzdychla jsem si a hodila tašku na židli vedle té mé, která byla prázdná. Najednou jsem ucítila neznámou vůni vedle mě. Otočila jsem se a uviděla ho. Usmál se a promluvil. "Promiň, první hodinu jsi tu nebyla, nevěděl jsem že tu někdo sedí." Rychle jsem stáhla aktovku ze židle a usmála se. "Aha." Byla jsem jak v šoku. Sedí vedle mě. "Mám si sednout jinam?" Zeptal se mě. "Ne v pohodě." Bylo to pro mě dobré znamení, kdybych mu vadila, už by seděl jinde. Usmál se. "Dobře." Celou hodinu jsem seděla a ani nemukla. Občas jsem se podívala, ale snažila jsem se hodně nenápadně. Nikdy jsem s mluvením potíže neměla, ale teď. Bylo to zvláštní. Měla jsem jsem v krku sucho. Nezmohla jsem se ani na to jak se jmenuješ. Nejhorší na tom bylo, že mi připadlo že on se cítí stejně. Což byla určitě úplná pitomost. Ani minutu hodiny jsem nevěnovala výkladu učitele, ale jemu. Byly chvíle, kdy jsem musela přemýšlet nad úkoly, které nám učitel připravil. Ani jeden jsem však neměla správně. Moje myšlení bylo jenom v jednom směru. Žádné odbočky, žádné zastávky. Jako dálnice, která nekončí. Takhle to bylo celý den. Vsadím se, že všechny písemky jsem zkazila. Nešlo mi to do hlavy. Proč na něj tak myslím? Najednou jsem uslyšela zvonek, který měl ukončit poslední vyučovací hodinu. Měla jsem jít domů. Pomalu jsem si sbalila věci a vyrazila ven. Takhle to šlo celé dny. Až jednou na chodbě jsem šla. A narazila do něčeho tvrdého. "Au!" Vyjekla jsem a taky ztuhla když jsem zjistila co to je., nebo spíš jsem měla říct kdo to je. "J-jakto že jsi tak.. tvrdý?" Zeptala jsem se ho a on se jen zamračil. "To bys nepochopila." Řekl. Podíval se jinam a odešel. Jak nepochopila? Copak jsem nějakej magor? Tak tohle mě teda pěkně naštvalo. Takhle urážet se nenechám. Zamračila jsem se a vyrazila za ním. "Jak nepochopím?" Otočil se a udiveně se na mě podíval. "Co- cože?" Zeptal se. "No jak jako, že to nepochopím?" Zamračila jsem se. Podíval se na mě lístotivým pohledem. "Myslím, že to nechceš vědět." Zamračila jsem se ještě víc. "No to teda chci vědět!" Sklopil oči dolů. "Promiň." Vzdychl a zase odešel. Udiveně jsem se za ním podívala. Promiň? Co to mělo znamenat? Přemýšlela jsem nad tím celé vyučování. Seděl vedle mě jako socha a ani se na mě nepodíval. Po škole se ho na to zeptám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ♥Woofik♥ ♥Woofik♥ | Web | 3. března 2010 v 23:52 | Reagovat

hafooo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.