Povídka: 6.Díl

10. února 2010 v 0:05 | MilSs*
Nový Život

Skončilo vyučování a já se rychle oblékla, abych byla před školou dřív než on, povedlo se. Čekala jsem a nervózně poklepávala nohou. Kde je? Rozhlédla jsem se, ale on nikde. Studenti se smáli a pokřikovali. Polovina z nich už odešla, ale on? Nikde. Začalo mi to být divný. "Na koho to čekáš Rose?" Zeptala se mě Laurin. Další spolužačka, která se o mě začala zajímat až dnes. "Ale už na nikoho. Ahoj." Zamračila jsem se. Nakonec jsem to vzdala a odešla.

Po cestě domů jsem přemýšlela o tom, kde mohl být. Bylo to.. zvláštní. Nakonec jsem to pustila z hlavy. Teda snažila jsem se. Když mamka přišla domů, tak jsem zjistila že si nechala udělat nový účes. "Co to máš na hlavě?" Řekla jsem s úsměvem. "To je prý podle poslední módy!" Bránila se. "Aha." Řekla jsem a snažila jsem se potlačit smích. "Nesměj se!" Řekla pobaveně a vložila nákup do ledničky. "Ok.. ok. Co bude ba večeři?" Zeptala jsem se, protože jsem měla vážně hrozný hlad. "Asi si zajdem do restaurace. Co ty na to?" Řekla a já se udivila. Pak mi to došlo. "Co slavíme?" Řekla jsem vesele. "Možná se ti to líbit nebude, ale rande s tvým učitelem se vydařilo a s Jackem jdeme zítra do kina." Tak s Jackem. "Hmm.." Zabručela jsem. "A kam půjdem?" Lea pokrčila rameny. "To je jedno. Třeba k parku, víš, jak je tam ta restaurace U Delfína. Tak možná tam. Co myslíš?" Usmála jsem se, protože jsem věděla, že tam to mamka miluje. "Jak jinak. Tak jo." Povzdychla jsem si a šla do pokoje. "Kam jdeš?" otočila jsem se. "To mám jít do restaurace v teplákách?" Zazubila jsem se. "Samozřejmě že ne. Počkám venku." Usmála se a se vyšplhala do mého pokoje. Tak do restaurace. Chvíli jsem si prohrabovala šatník, ale nakonec jsem si vybrala Modrozelený top a džíny. Sešla jsem ze schodů a vyrazila za Leou. "Tak jsem tu." Mamka se na mě podívala. "Hmm.. sluší ti to." Řekla a prohlídla jsi mě, jako kdybych byla nějaká modelka. "No dobrý, dobrý jdeme." Řekla jsem a postrčila ji k autu. "Dobře." Přijeli jsme k restauraci a vystoupili z auta. "Máš všechno?" Zeptala se mě mamka než zamkla dveře. "Myslím že jo."Řekla jsem a ujistila jsem se. Vešli jsme dovnitř. Nic se tu nezměnilo. Byl tu pořád bílý koberec, stoly z tmavého dřeva s židlemi. A na zdích byly pověšené lampy, ve kterých hořely svíčky. Sedli jsme si k nejzadnějšímu stolu a objednali si jídlo a pití. Mamka si jako vždy dala rybu. Já jsem chtěla trošku zaexperimentovat a objednala jsem si Kuřecí prsa v zeleninové omáčce alá jaro. Vůbec jsem netušila co to je, ale jak říkám, chtěla jsem prostě zkusit něco novýho. "Tak co ve škole?" Zeptala se mamka, když si vzala do pusy první sousto. "Jde to." Řekla jsem a nabrala si omáčku. "Co ti.. nový?" Ztuhla jsem. "Koho myslíš?" Zřejmě si všimla mé reakce ale odpověděla. "Ti co přijeli.. Bernerovi." Přikývla jsem hlavou, jako že jsem pochopila. "Jo ti. Jsou docela mlčenlivý." Řekla jsem a vzpomněla si na náš rozhovor. "Nic víc?" Naléhala. "Nevím. Jsou tu teprv dva týdny. "A líbí se ti nějaký z těch kluků?" Položila mi ještě zákeřnější otázku než před tím. "Co já vím. Pořádně jsem je ještě neviděla." Zalhala jsem a skousla si ret. "Aha." A tím náš rozhovor skončil. Jak jsme dojeli domů, šla jsem se osprchovat. Chtěla jsem ze sebe celý ten den smýt. Bohužel se i to nepovedlo a když jsem vešla do pokoje, vzpomněla jsem si zase. Ale zasekla jsem se. Nenechávala jsem otevřené okno. Zamračila jsem se nad vlající záclonou, která se volně pohupovala ve směru větru přicházejícího z okna. Co se to tu děje?

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.